Nákupní vozíky – slabý článek úklidu?

Nákupní vozíky – slabý článek úklidu?

Obchodní domy, hypermarkety, supermarkety – místa s vysokou koncentrací a frekvencí lidí, kteří přináší dovnitř spoustu nečistot. Místa, kde je úklid kontinuální záležitostí, něco, co nepřichází na řadu až po skončení pracovní směny, ale probíhá po celou dobu, kdy je daný provoz v chodu.

Úklid tu tak probíhá doslova před očima zákazníků. Každou chvíli se mezi nimi proplete podlahový mycí stroj či pracovník s mopem, který likviduje nějaké náhlé „nadělení“ – třeba kečup na podlaze ze sklenice shozené neopatrným zákazníkem z regálu. Maloobchodní řetězce sází při úklidu poměrně silně na kmenové zaměstnance namísto totálního outsourcingu. Úklidové firmy tu využívají, ale jen zčásti. Někde i na běžný úklid, někde třeba jen na „speciality“ – jako je úklid venkovních prostor nebo třeba čištění nákupních vozíků. Právě tato část „supermarketové hygieny“ patří ke stále k poněkud opomíjeným oblastem. Přitom právě nákupní vozíky se mohou snadno stát nejslabším článkem v údržbě čistoty. Všude kolem čisto a uklizeno, zboží zabaleno, většina zákazníků už se naučila „neohmatávat“ holýma rukama nebalené pečivo... nákupní vozíky jsou však poněkud stranou zájmu. Přitom za den projde každý z nich rukama stovek lidí s různou úrovní hygienických návyků. Nikdo z těch, kdo tlačí svůj vozík s nákupem, neví, kdo všechno už ho měl v ruce před ním. Nebylo to třeba to nevábné páchnoucí individuum, které před obchodem somruje „o nějakej drobáček“? Nebo v něm některý z méně zodpovědných rodičů vozil své už sedátku na vozíku poněkud odrostlé dítě, které vozík zevnitř znečistilo podrážkami svých bot? Nebo se v něm někomu něco rozlilo – a v zasychajících zbytcích si teď vesele bují kolonie bakterií? Čistí se nákupní vozíky a košíky vůbec někdy?

Čistě a ekologicky

V obchodech si už potřebu pozornosti věnované čistotě nákupních vozíků uvědomují, potvrzuje to i zkušenost olomoucké společnosti Clean4you, která se čištěmním nákupních vozíků už dlouhou dobu zabývá. Její ekologická mycí linka, určená k dezinfekci pojízdných zařízení v obchodech a supermarketech, kterou si sama vyvinula, vyčistila během tří let provozu 150 tisíc vozíků. „Se zvyšujícími se nároky na kulturu prodeje roste zájem řetězců o tento způsob čištění, což je zejména s ohledem na ekologickou šetrnost velmi pozitivní,“ říká jednatel firmy Clean4you Milan Horyl. Mycí box vyvinutý a uvedený na trh společností Clean4you je jediným svého druhu u nás. V Evropě se podobné zařízení využívá pouze v Německu, Rakousku a Švýcarsku. „Linky využívané jinde v Evropě jsou umístěny na velkých vozech s nosností do 12,5 t. Do hůře dostupných lokalit, jako jsou centra měst, se tak často vůbec nedostanou.“, vysvětluje Horyl rozdíl mezi českou eko-linkou a zahraničními myčkami. Příznivá je i cena. Provozovnu se stovkou vozíků stojí mytí kolem 8 tisíc korun.  Samostatně fungující mycí box je součástí vozidla s nosností do 3,5 t. Čištění probíhá bez chemických prostředků za pomoci vysokotlaké vodní pistole. Použitá voda odtéká do sběrné vany pod vozem a pro další využití je ihned čištěna pomocí speciálních filtrů. Tato důkladná očista vozíků není spojena se složitou logistickou operací, kdy by bylo nutné velké množství vozíků přepravit k čistící firmě a zpět. „Čištění probíhá vždy u zákazníka,“ popisuje Horyl. Společnost Clean4you se řadí mezi odborníky na speciální čištění a údržbu obchodů nejen na českém trhu. Zabývá se také revitalizací a repasí stávajícího zařízení, komplexním vybavením pro prodejny včetně vstupních turniketů a návrhy pro atypicky řešené prostory. Vše s důrazem na evropské bezpečnostní a ekologické standardy. Některé firmy nabízí mytí vozíků od 10 korun za kus nevýkonným strojem, studenou vodou, kvalita takového omytí je však přinejmenším diskutabilní.

Vozítko pro mikroby

Vyčistit nákupní vozíky od všech nečistot, tedy i od zbytků žvýkaček, zbytků lepidla ze samolepicích štítků, na ně přichycené mastnoty, prachu a bujících plísní a dostat se do všech záhybů, koutů a svarů, není žádná legrace. A nejde jen o to vyčistit od viditelných nečistot, tím hlavním je zbavit vozíky všech potenciálně nebezpečných „neviditelných hrozeb“ v podobě bakterií a virů. Při pohledu pod mikroskopem je takový nákupní vozík hotovou džunglí. Na povrchu vozíků nalezneme celou řadu mikroorganismů - koliformní (fekální) bakterie, stafylokoky, plísně či kvasinky. Nechybí však ani stopy tělních tekutin jako krve, slin, potu či moči. Výzkum Oddělení bakteriologie na Univerzitě v Hirošimě narazil při zkoumání mikroorganismů obývajících nákupní vozíky i na obávaného „zlatého stafylokoka“ – bakterii Staphylococcus aureus, která v případě, že se dostane dovnitř do těla, ničí svými toxiny tkáně pacienta a její řádění může vést až k nutnosti amputovat postiženou končetinu či dokonce ke smrti pacienta.  Na 760 testovaných držadlech nákupních vozíků vědci našli 52 kmenů tohoto rodu. Studie vědeckého týmu z Univerzity Arizona, která se zabývala testováním přítomnosti bakterií na nákupních vozících, zase upozornila i na přítomnost bakterie Escherichia coli, která je přirozenou (a důležitou) součástí střevní mikroflóry, kde se podílí na tvorbě některých vitamínů a brání rozšíření patogenních bakterií. Pokud se však objeví jinde, než ve střevech – například když člověk vypije kontaminovanou vodu či sní pokrm kontaminovaný touto bakterií- prospěšná být přestane a může se stát původcem infekcí doprovázených těžkými průjmy.

Kde se vzal nákupní vozík?

Nákupní vozíky mají svůj původ v USA, kde se objevily s nástupem supermarketů, které postupně začaly nahrazovat tradiční pultové prodejny. S nárůstem nakupujících a se samoobslužným provozem ale museli provozovatelé supermarketů vyřešit problém, jak ulehčit zákazníkům přenesení zboží k pokladnám. A tak se objevily nejprve košíky do ruky a později i nákupní vozíky. Historicky poprvé byly nákupní vozíky nasazeny  4. června 1937 v Oklahoma City v obchodech Sylvana Goldmana, který vozíky navrhl. První vozíky připomínaly pojízdnou skládací židli, kterou se prý jejich vynálezce inspiroval. Trubková konstrukce s kolečky nesla dva obyčejné košíky, jeden u země a druhý nahoře. Zákazníci novinku nejdříve odmítali a dáls e drželi košíků do ruky - ženy říkaly, že mají dost tlačení dětských kočárků a muži zase prohlašovali, že jsou přeci dost silní na to, aby unesli košíček. Goldman proto začal vozíky aktivně propagovat -  hostesky u vchodu do jeho obchodů dávaly nově příchozím vozíky k vyzkoušení, mezi regály projížděli najatí statisté různého věku a pohlaví s nákupními vozíky plnými zboží. Nakonec přesvědčil o výhodách nového nákupního stylu zákazníky i další obchodníky a koncem roku 1937 rozjel ve velkém výrobu nákupních vozíků. Poptávka byla tak velká, že měl vyprodánu celou produkci na sedm let dopředu. Před Goldmanem se objevilo již několik nápadů na pojízdný nosič nákupních košíků, Goldman byl však první, kdo si tento vynález patentoval a dokázal ho úspěšně prosadit pro každodenní používání v obchodech. Později také vylepšil vynález Orly Watsona, - vozík s odklopnou zadní stěnou, které se dají zaparkovat jeden do druhého a šetří tak místo. Watson je sice vymyslel, zachoval však původní koncepci dvou „pater“, Goldman po něm přišel s jednopatrovým "stohovatelným" vozíkem, který už byl předobrazem dnešních vozíků, jak je známe ze super- a hypermarketů současnosti.

Celý článek: uklispuls.cz

http://www.uklidplus.cz/rubriky/nakupni-voziky-%E2%80%93-slaby-clanek-uklidu